Co je to amatérský film


Amatérský film pro účely těchto stránek zahrnuje všechny filmy úzkého formátu 8 až 16 mm, bez ohledu na to, zda vznikly jako neumělý rodinný dokument nebo jako umělecké dílo soukromou tvořivou činností. K tomu , aby člověk mohl vytvořit amatérský film potřeboval minimálně dvě věci:

1. Kameru

Tato kamera je z r. 1954, má dva objektivy (základní a teleobjektiv). Je na flim 2 x 8 mm a pohon obstarává pero. Výrobek československé firmy Meopta. Typ Admira 8IIa.

2. Promítačku

Tato promítačka je z roku 1960. Je na flim 8 mm. Výrobek československé firmy Meopta. Typ Am8.

Kdo to však myslel s amatérským filmem vážně, potřeboval fůru dalšího vybavení ale to už je nad rozsah těchto stránek.

Vznik amatérského filmu

Zrod amatérské kinematografie je těsně svázán s rozšířením tzv. „úzkého“ filmu – tedy formátů 16 mm, 9,5 mm a 8 mm (2 x 8 mm), který je na rozdíl od klasického profesionálního formátu 35 mm levnější a tudíž i dostupnější. Roku 1923 přináší na trh francouzská firma Pathé inversní film formátu 9,5 mm, u kterého jsou perforační otvory umístěny uprostřed mezi políčky, a americká firma Kodak film formátu 16 mm. V roce 1932 se objevuje první osmimilimetrová kamera a k ní inversní jemnozrnný film - rovněž od firmy Kodak.

Výraznou technologickou změnou ve vývoji amatérského filmu bylo zavedení formátu Super 8 mm firmou Kodak v r.1965, u něhož je díky zmenšené perforaci zvětšena obrazová plocha políčka o téměř 50% oproti původnímu formátu Normal 8 mm, což s sebou přineslo výrazné zlepšení kvality obrazu při zachování snadné obsluhy kamer i finanční dostupnosti filmové suroviny.

Doprovodný zvuk

Amatérský film byl z počátku němý. Filmy byly „ozvučovány“ pouze doprovodnou hudbou z gramofonových desek a později z magnetofonu, přičemž nebylo možné zajistit synchronnost promítaného obrazu a zvuku.

Synchronní zvuk z magnetofonu

Konec padesátých let je úzce spjat s příchodem synchronizovaného zvuku
První synchronizace obrazu a zvuku bylo možné dosáhnout až při použití magnetofonu synchronizovaného tzv. synchronizátorem s běžícím filmem.

Synchronní zvuk na filmu

V roce 1957 přihlašuje Dr. Jiří Rentz, člen Českého klubu kinoamatérů (ČKK), svůj patent na „výrobu vysoce magnetických a vysoce disperzních kysličníků železa“- tedy na výrobu magnetické zvukové stopy pro 16 mm film. Téhož roku natáčejí členové ČKK Dašek-Tichý-Kusý –Rentz vůbec první amatérský film se synchronním zvukem u nás. Díky vynálezu Dr. Jiřího Rentze jsme se stali prakticky jedinou zemí tzv.“východního bloku“, v níž mohli filmoví amatéři pracovat se synchronními dialogy, ruchy či hudbou.
První zvukovou kameru na 8 mm film uvedla americká firma Fairchild v r. 1960. Pro zajímavost uvádím, že někteří amatéři ještě před příchodem zvukového amatérského filmu lepili úzký proužek magnetofonového pásku po straně filmu a k tomu si vyráběli všechna potřebná zařízení.

 

Hosted by onlineapps.cz