Co je to video?
Videomagnetofon, Videorekordér, zkráceně video, byl elektrický přístroj, který zachycoval zvukové a obrazové informace na speciální magnetofonové pásky. Byl používán k záznamu obrazu a zvuku v televizní normě. Tvůrci československých státních norem prosazovaný název „magnetoskop“ se nikdy neujal a zanikl.
Kvalita obrazu z domácího videa většinou nedosahovala kvality analogového televizního vysílání a už vůbec ne kvality dnešního digitálního vysílání DVBT nebo kvality DVD o Blu-Ray HD a UHD rozlišení ani nemluvě. Přesto 30 let bylo jedinou možností, jak televizní pořady zaznamenat a bylo velmi oblíbené.
Jednalo se asi o nejsložitější elektromechanické zařízení jaké jsme kdy v domácnosti měli.
Na prvním obrázku je jeden z prvních barevných domácích videorekordérů od firmy IVC ( nezaměňuj s JVC), typ 711. Nahrávalo se na 1" (25,4 mm) pásku. Tenhle drobeček z roku 1970 váží 34kg. Doba záznamu na jedné cívce byla 1 hod.
IVC, typ 711
Na druhém obrázku je jedno z posledních domácích analogových videí typ HR-S9911U od firmy JVC. Přístroj nahrával a přehrával ve formátu S-VHS s Hi-Fi stereo zvukem.
JVC typ HR-S9911U
Paradoxní je, že kvalita obrazu se u těchto dvou videí, která dělí 40 let, moc neliší. Je to dáno tím, že televizní norma se v Evropě neměnila téměř 60, a v USA dokonce 70 let.
Standard NTSC vznikl v USA již v r. 1941 pro černobílé vysílání a v r. 1953 pro barevné, a má dodnes 525 vodorovných řádků. Viditelných řádků je ale jen 480 a tolik má i NTSC DVD.
Evropa byla díky válce pozadu. V roce 1952 byl ustaven standard pro černobílé vysílání a v r. 1967 pro barevné (PAL i SECAM) a má dodnes 625 řádků. Viditelných řádků je ale jen 576 a tolik má i DVBT vysílání v normálním (SD) rozlišení a PAL DVD.
Základní parametry domácího analogového videa v Evropě (PAL) lze definovat takto:
obraz:
rozlišení vertikálně 625 (576 viditelných) řádků
rozlišení horizontálně 220 až 420 řádků (při přehrávání nataženo přes 720 svislých řádků obrazovky), barvy mají ale jen 110 až 210 řádků
obrazová frekvence 50 prokládaných půlsnímků za sekundu
zvuk:
frekvenční rozsah
analog - záznam do podélné stopy
50 až 10000 Hz mono (výjimečně 20 až 12000 Hz stereo), režim SP
50 až 5000 Hz mono, režim LP
50 až 3000 Hz mono, režim EP což je rozsah vhodný tak leda na záznam řeči.
frekvenčně modulovaný zvuk
Hi-Fi (AFM zvuk) 20 až 20000 Hz mono nebo stereo - záznam do šikmé stopy
digitální zvuk
Hi-Fi (PCM zvuk) 20 až 20000 Hz stereo - záznam do šikmé stopy
odstup šumu
analog 42 až 45 dB (vyjímečně s Dolby B 50 dB)
Hi-Fi (AFM zvuk) 80 dB
Hi-Fi (PCM zvuk) 90 dB
Teprve příchod digitálního vysílání umožnil tyto hranice překročit. Jak moc, to je nejlépe vidět z následujícího obrázku, kde je znázorněno jek velký by byl obraz pro jednotlivé systémy při stejné velikosti obrazového bodu 1 x 1 mm.
Asi se divíte proč VHS a TV analogové vysílání mají tak úzké obrazy, když má být poměr vodorovné a svislé strany 4:3. Je to tím, že obrazové body jsou ve skutečnosti obdélníkové (např. 1x2 mm). Ještě delší obdélníky jsou u širokoúhlého obrazu (16:9) z posledních typů VHS rekordérů, z DVD nebo z DVBT vysílání. Proto je obraz ve vodorovném směru méně ostrý. V obrázku uvedená rozlišení v Mpix platí pro černobílý obraz. Barevný obraz má rozlišení ještě poloviční. Proto barva mnohdy přesahuje přes obrys objektu a zejména je to vidět u červené. Teprve u HD a FULL HD videa jsou body čtvercové i pro formát 16:9, neplatí to ale vždy a např Nova vysílá FULL HD v rozlišení 1440 x 1088, stejně tak tento formát používají některé kamery.
Pro informaci je zakresleno také digitální kino s nejmenším používaným rozlišením něco přes 2Mpix. Pokud by mělo digitální 3D kino dosahovat kvality Imaxu, muselo by mít rozlišení 10 Mpix.
Nejnovější novinka, Ultra HD TV v obrázku z rozměrových důvodů není, má totiž rozlišení 3840 x 2160 bodů a jeden snímek má 8,3 Mpix. To už se Imaxu prakticky blíží včetně 3D zobrazení.