Co je to magnetofon?

Magnetofon je elektrický přístroj, který zachycuje informace na podlouhlý pás zmagnetovatelného materiálu, obvykle na speciální magnetofonové pásky. Nejčastěji je používán k záznamu zvuku, ale existují i digitální magnetofony pro záznam digitálních dat. cs.wikipedia.org/wiki/Magnetofon

Jaký je rozdíl mezi magnetofonem a diktafonem?

Malý magnetofon a diktafon mohou na první pohled vypadat stejně. Na prvním obrázku je magnetofon Uher 4200,  Report Monitor a na druhém obrázku je diktafon Stenotape. Hlavní rozdíl mezi magnetofonem a diktafonem je v tom, že

Magnetofon je určen především k věrnému záznamu zvuku .

Diktafon je určen především ke srozumitelnému záznamu řeči.

Magnetofon by měl mít v ideálním případě následující parametry:

1. Kmitočtová charakteristika nahrávky je lineární a pokrývá celou oblast citlivosti lidského ucha, která začíná na 16Hz a končí u někoho až na 20kHz.

2. Dynamický rozsah odpovídá dynamickému rozsahu hudby a ten je u synfonického orchestru až 70dB.

3. Odstup rušivých napětí od nejsilnějšího signálu by měl být větší než dynamický rozsah aby ani tiché pasáže nebyly rušeny šumem. To by ale Odstup rušivých napětí musel být 90dB.

4. Zkreslení všeho druhu (Harmonické, kolísání rychlosti, změna rychlosti atd.) nesmí byt lidským uchem pozorovatelné.

Jelikož tyto maximalistické parametry byly u magnetofonů dlouho nedosažitelné, byla v 50. letech dvacátého století vypracována v Německu tzv. Hi-Fi norma (z anglického High Fidelity) DIN 45 500, která stanovila minimální požadavky, které musí akustické zařízení splňovat, aby bylo možné reprodukci považovat za věrnou originálu. Pro magnetofony tato norma stanovuje následující parametry:

• Kmitočtová charakteristika: 40 Hz až 12,5 kHz nelinearita < 7 dB, 250 Hz až 6,3 kHz nelinearita < 5 dB,
• Odchylka od jmenovité rychlosti posuvu pásku max. ±2 %
• Kolísání rychlosti posuvu pásku max. ±0,15 %
• Odstup cizích napětí snímacího kanálu od signálu musí být nejméně 40 dB
• Odstup rušivých napětí celkem od signálu musí být nejméně 50 dB
• Přeslech mezi stereofonními kanály lepší než 30 dB při 0,5 kHz až 6,3 kHz
• Přeslech u vícestopého záznamu lepší než 45 dB při 0,5 kHz až 6,3 kHz
• Zkreslení 3. harmonickou při pracovní úrovni záznamu nesmí být větší jak 3 %
• Mazací schopnost musí být lepší než 65 dB

Uvedené parametry platí pro Hi-Fi přístroje bez ohledu na šířku pásku nebo na to, zdali je přístroj cívkový nebo kazetový.

V době největší slávy komerční magnetofony některé tyto parametry s velkou rezervou překračovaly. Bohužel často to bylo jen lákadlo pro zákazníka aby zboží koupil ale celkové vlastnosti magnetofonu přtom byly průměrné.

Profesionální studiové magnetofony nikdy těmto výstřelkům nepodléhali i když Hi-Fi normu s rezervou splňovaly.Garantovaly však vysokou stálost parametrů a měly také možnost jejich nastavení dle konkrétního druhu pásků.

Diktafon má většinou následující parametry:

1. Kmitočtová charakteristika nahrávky není většinou lineární a je jen 300Hz až 4kHz. Větší rozsah není ani žádoucí, protože jsou pak přenášeny zvuky, které činí řeč méně srozumitelnou. Často je zvýrazněno pásmo kolem 2kHz, aby se zvýšila srozumitelnost.

2. Dynamický rozsah není většinou definován, stačí 30dB.

3. Odstup rušivých napětí není většinou definován, stačí 35dB.

4. Zkreslení není definováno, určité zkreslení může dokonce zlepšit srozumitelnost řeči. Rovněž zpomalení nahrávky při přehrávání přispěje k větší srozumitelnosti.

5. Další častou vlastností diktafonů je, že rychlost posunu pásky není konstantní a mění se s velikostí návinu pásky na cívce. Samozřejmě že takovou nahrávku lze reprodukovat pouze na zařízení stejné konstrukce.

6. Diktafony používali a používají k záznamu zvuku i jiná záznamová media než je magnetofonový pásek. Byl to např. úplně na začátku voskový váleček, později ocelový drát, široký plastový pás, diskety a dnes čipy.