Formáty magnetického záznamu zvuku

I když se to na první pohled nezdá, magnetofonový záznam zvuku má mnoho podob a lze ho rozdělit podle více jak 10 kritérií.

1. Rozdělení podle tvaru záznamového media :

Drát – první diktafony a magnetofony, ale také černé skříňky v letadlech. Průřez drátu je buď  kruhový průměr 0,1 mm (Webstr, Meopta Paratus aj) nebo plochý 3x0,1 mm (Blatnerfon)


Páska – nejběžnější ať už na cívkách nebo v kazetách


Disketa – některé diktafony a záznamníky hovorů na obrázku je výrobek firmy Assman


Buben (válec) – pro záznam zvuku jen zkoušeno – uplatnění našlo krátkodobě až pro záznam dat .


Dále se věnujeme pouze páskům na cívkách i v kazetách, protože se požívali nejvíce

2. Rozdělení podle šířky pásku:

Šířka pásku

mm     Palce     Použití

101,6     4”       Music-Center 5001 firmy Schaub & Lorenz z r.1965, se 126 stopami

50,8      2”       Profesionální záznam zvuku, ale také některé diktafony

36                   Filmová studia, pásek má perforaci jako kinofilm

25,4      1”       Profesionální záznam zvuku, některé telefonní záznamníky

19 3/4” Video - U-matic

16                   Filmová studia a televize, pásek má perforaci jako 16mm film

12,7     ½”       Profesionální záznam zvuku, Video např VHS , Beta aj.

8                    Video 8, DAT

6,3       ¼”       Nejrozšířenější cívkový formát, kazeta Elcaset od Sony aj., video miniDV

4                    Video, DAT 4mm

3,81  15/100”  CC, MC a jiné magnetofonové a diktafonové kazety, video - microMV

2                     Digitální záznam zvuku - Sony

1,6     1/16“        Picocassette - Dictaphone poslední vývojový typ analogového diktafonu.

3. Rozdělení podle rychlosti pásku:

Normalizované rychlosti magnetofonového pásku

Americká norma

DIN

Obchodní značení

Palce/s

cm/s

cm/s

30

76,2

76

15

38,1

38

19,0

19

9,53

9,5

1 7/8

4,76

4,75

15/16

2,38

2,4

15/32

1,19

1,2

Diktafony, průmyslové magnetofony apod. používají i rychlosti jiné. U diktafonů je navíc mnohdy rychlost proměnná s průměrem návinu na cívce.

4. Rozdělení podle počtu stop na pásku:

Mono

1 stopa


2 stopy

U dvoustopého záznamu na čtvrtpalcovém pásku se trochu zastavím, jelikož existuje ve třech variantách, jak je vidět na následujícím obrázku.

To má samozřejmě nepříjemný vliv při přehrávání, je-li použit magnetofon s jinou šířkou stop, než  na jakém byla nahrávka pořízena. Ještě větší problémy přináší různá šířka stop dvoustopého záznamu při přehrávání na čtyřstopém magnetofonu. Pásek zaznamenaný v normě Euro stereo se přehraje bez problému. Naproti tomu u normy Ampex  pravá stopa nebude skoro slyšet.

Ptáte se asi, proč vznikly varianty s větší mezerou mezi stopami. Vzniklo to v profesionální praxi a má to dva důvody. Prvním důvodem je možost mezi stopami umístit třetí úzkou synchrnizační stopu. Druhým důvodem bylo snížení přeslechů mezi stopami. Synchronizační stopa slouží pak k záznamu impulzů pro synchronizaci zvuku s filmem při výrobě originálu filmu, z kterého se pak pořizují další kopie.

4 stopy

8 stop

více stop

Stereo

2 stopy


4 stopy


8 stop

více stop

Kvadro

4 stopy

8 stop

více stop

5. Rozdělení podle uložení pásku:

5.1. Na cívkách

Na následujícíh obrázcích jsou tři nejpoužívanější druhy cívek lišící se unašečem. Existovaly i jiné druhy, ale jejich rozšíření bylo mizivé a většinou se vázalo jen na určitý speciální druh magnetofonu, např. mini magnetofon Nagra SNN z r. 1970.

Unašeč Trident neboli hvězdice nejčastěji používané komerční cívky s unašečem s křidélky dle normy IEC III. Říká se mu také "filmový unašeč"  nebo cine unašeč, jelikož jako první bylo toto uchycení použito u cívek amatérského filmu 8 a 16mm.

Unašeč AEG, profesionální cívka s kovovým středem dle normy IEC I. Magnetofonový pásek je navinut pouze na kovové středovce a při přehrávání leží na plechové plotně. To mělo zásadní výhody při střihu nahraného pásku.

Unašeč NAB, profesionální cívka dle normy IEC II, která nahradila choulostivé AEG unašeče, ale neumožňuje tak snadný střih pásku.

Hrací doba magnetofonových pásků v závislosti na tloušťce, průměru cívky, rychlosti posuvu pásky

 

délka pásky

 

hrací doba v min.

rozměry cívky

SP

SP

DP

DP

cm

palce

m pro 0,05mm

9,5

9,5

4,5

 

 

 

 

 

 

7,5

 

 

 

 

 

8

3"

45

7,5

15

30

8,5

 

 

 

 

 

9,5

 

 

 

 

 

10

4"

90

15

30

60

11

 

135

22,5

45

90

13

5"

180

30

60

120

15

6"

270

45

90

180

18

7"

360

60

120

240

22

8,5"

540

90

180

360

25

10"

730

120

240

480

26,5

10,5"

1080

180

360

720

36

14"

 

 

 

 

5.2. V kazetách

Compact cassette, zkratka CC, vznikla u firmy Philips.

Standardní rychlost pohybu pásky v CC kazetě byla 4,75 cm/s. Některé magnetofony ale měli i rychlosti menší 2,4 a 1,2 cm/s. Některé naopak měly rychlost větší, 9,5 cm/s.


Určitou specialitou byly CC kazety a nekončící páskou určené byly pro opakovaná hlášení například v metru, v tramvajích apod. Dělali se většinou s krátkou hrací dobou několik minut existovali však i kazety se smyčkou hodinovou. Jejich výhodou je, že mohou hrát stále dokola aniž by je bylo třeba převíjet.

Minicassette, vznikla u firmy Philips

Standardní rychlost pohybu pásky v minikazetě kazetě byla proměnná v rozsahu 2,7 až 4,7 cm/s.

Microcassette, zkratka MC, vznikla u firmy Olympus

Standardní rychlost pohybu pásky v MC kazetě byla 2,4 a 1,2 cm/s.

na následujícím obrázku jsou pro porovnání  Microcassette a Minicassette vedle sebe.


Stenocassette více typů - Grundig - na následujících obrázcích dvě z nich.

Doppel Cassette, zkratka DC, byla konkurentem CC kazety, která ale nakonec zvítězila:

Diton - Tesla


Korespondent - Tesla


Elcaset - Sony

pro srovnání je vlevo standardní CC kazeta

Stereo 8 - RCA Victor


A desítky dalších typů a výrobců

např.: Hi-Fi kazeta firmy RCA Victor z USA

nebo kazeta IND-X-MATIC firmy Stuzzi GmbH z Rakouska


6. Rozdělení podle tloušťky pásku

pásky

 

označení

tloušťka um

kazety

Standard

SP

50 - profi

 

Longplay

LP

35

 

Doubleplay

DP

25

 

Tripleplay

TP

18

C-60

Qadrupley

QP

12

C-90

Pětinásobný

 

9

C-120

Šestinásobný

 

6

C-180

Sedminásobný

 

4

C-240

Kazety C120, C180 a C240 se dělaly jen krátce, jelikož většina kazetových přehrávačů je neuměla spolehlivě přehrát a výsledkem byla zmuchlaná páska nebo zaseknutá kazeta v přehrávači, to když se páska navinula na hnací hřídelku místo na druhou cívku. Kazeta C240 měla pásek desetkrát tenčí než je lidský vlas.Výrobci mechanik nakonec do návodů většinou dali, že maximální délka použité kazety smí být 90min a tím éra dlouhohrajících audio kazet nadobro skončila. Nejtenčí pásky však znovu našly své uplatnění v kazetách videorekordérů, kde např. sedminásobný pásek je použitý v devadesátiminutové miniDV nebo v šedesátiminutové microMV kazetě.

7. Rozdělení podle materiálu nosné vrstvy

materiál rok výroby

acetát 1935 - 1972

papír 1947 - 1953

PVC 1944 - 1972

PET 1953 - dosud

8. Rozdělení podle materiálů magnetické vrstvy pásku

Materiál

Pozice

Fe

I

CrO2

II

FeCr

III

Metal

IV

Cobalt

II

9. Rozdělení podle kvality magnetické vrstvy pásku

Bez označení Standard

LN Low Noise – nižší šum

LH Low Noise High Imput – nižší šum, vyšší vybuzení

LH SUPER Super Low Noise Super High Imput – ještě nižší šum a vyšší vybuzení

EE Extra Efficiency – vyšší vybuzení na výškách, nižší šum, lze použít poloviční rychlost páskupři stejné kvalitě nahrávky. V podstatě CrO2 páska pro cívkové magnetofony.

10. Rozdělení podle způsobu potlačení šumu

bez potlacění šumu – všechny nahrávky před rokem 1967

Dolby A - profesionální zařízení, původní čtyřpásmový system, zavedeno v roce 1967

Dolby B - komerční zařízení, jednopásmový systém s horní propustí 800 Hz, frekvenčně závislý kompresní poměr, redukce šumu asi 8 dB, zavedeno v roce1970

DNL (Dynamic Noise Limiter) - komerční zařízení firmy Philips používané až při přehrávání. Stručně řečeno automaticky omezuje výšky a tedy i šum v tichých pasážích. Zavedeno v roce 1971. Možno použít i na gramofonové desky a rozhlasové vysílání.

Dolby C - dvojitý systém Dolby B, jeden systém zpracovává vyšší úrovně signálu, druhý nižší úrovně, dosahované zlepšení šumu až 20 dB, zavedeno v roce 1981

Dolby SR - profesionální zařízení, čtyřpásmový spektrálně adaptivní systém, kompresní poměry jsou závislé na spektrálním složení signálu, dosahované zlepšení šumu až 24 dB, zavedeno v roce 1986

Dolby S - komerční varianta Dolby SR, dosahované zlepšení šumu až 24 dB, zavedeno v roce 1990

Dolby HX-Pro - komerční zařízení, řízení korekcí a předmagnetizace při záznamu podle obsahu vyšších frekvencí v signálu (zlepšení frekvenčního rozsahu magnetofonu, zavedeno v roce 1982. Použito jen při záznamu a reprodukce je proto možná na jakém koliv kazetovém magnetofonu.

DBX I - profesionální zařízení, jednopásmový systém s preemfází a deemfází při záznamu a reprodukci, lineárné-logaritmické pracovní charakteristiky, redukce šumu až 30 dB zavedeno v roce 1971

DBX II - komerční varianta DBX I, zavedeno v roce 1982

Telcom C 4 - profesionální zařízení, čtyřpásmový systém, lineárně-logaritmické pracovní charakteristiky, redukce šumu až 25 dB, zavedeno roku 1978

Highcom - komerční zařízení, jednopásmový systém, lineárně-logaritmické pracovní charakteristiky

Highcom II - komerční zařízení, dvoupásmový systém, lineárně-logaritmické pracovní charakteristiky

ANRS - komerční zařízení, jednopásmový systém od firmy JVC podobný Dolby B

SUPER ANRS – obdoba Dolby C od firmy JVC

A další méně rozšířené systémy

11. Rozdělení podle záznamové charakteristiky

Kdybychom zaznamenávali všechny frekvence bez jakékoliv korekce docházelo by k určitým zkreslením, především na vysokých kmitočtech, kde by mohlo dojít k přebuzení částic aktivní vrstvy. Tyto nedostatky se řeší vhodnou kmitočtovou charakteristikou záznamového a reprodukčního zesilovače. Tyto charakteristiky měly zpočátku různí výrobci různé, naštěstí došlo brzy k dohodě a všichni používají tyto korekce pro stejný druh pásku a stejnou rychlost stejné. K problémům by mohlo dojít jen při přehrávání starých nahrávek pořízených na magnetofonech vyrobených před rokem 1975. Na některých starých magnetofonech je dokonce možno přepínat mezi různými korekcemi.

12. Závěr

Jak je vidět, počet možností v jakém formátu je magnetofonová nahrávka nahraná je obrovský. Pokud má být dosaženo optimální reprodukce, je třeba všechny aspekty formátu záznamu znát a respektovat, jinak bude reprodukce více či méně zkreslená případně nepoužitelná.

Ještě štěstí, že díky železné oponě se na naše území dostala jen nepatrná část z existujících formátů.

 

 

Hosted by onlineapps.cz